HISTORIE REÁLNÉ MD |
|
HISTORIE 10TH MOUNTAIN DIVISION
V armádě Spojených států je řada lehkých, vysoce mobilních jednotek. Jednou z nich je i 10. horská divize. Do nedávné minulosti nebyla příliš známá, ale proslavilo ji nasazení v Somálsku, kdy její vojáci pomáhali vysvobodit z obklíčení vojáky Rangers a Speciálních sil.
Lidé žijící v horách se vždy od těch žijících v nížinách poněkud lišili. Drsné prostředí vyžadovalo i drsnou náturu, ochotu snášet tvrdé podmínky a vydávat na řadu činností více energie, než by bylo zapotřebí v nížinách. Ani horám se nevyhýbají válečné konflikty a tak začínají v armádách zemí, které mají na svém území hory, vznikat speciální horské oddíly. Šlo o důležitý precedens. Na základě této zkušenosti se začal Charles Minot Dole, řečený Minnie, zasazovat o vznik horských oddílů i v americké armádě. V září 1940 se mu podařilo přesvědčit generála G.C. Marshalla, hlavního velitele pozemních sil, o důležitosti těchto jednotek. 8.prosince 1941 armáda vytvořila 87. Horský prapor na základně Fort Lewis ve státu Washington. Tento prapor později posílil na pluk a po návratu z Aleutských ostrovů u Aljašky na jeho základně vznikla nová divize.
10.divize byla opět vytvořena v roce 1948 za účelem výcviku vojáků. Tentokrát už nešlo o horskou jednotku, ale o jednotku výcvikovou – pěchotní, a tak vojáci nenosili na uniformách nášivku Mountain. V roce 1954 velení armády změnilo statut jednotky z výcvikové na bojovou a po doplnění stavů ji odeslalo do Německa v rámci svých sil v Evropě. V roce 1958 byla jednotka vystřídána ve službě 3. pěší divizí a byla odeslána zpět do USA, kde byla rozpuštěna.
V prosinci 1992 byla jednotka odeslána do Somálska jako hlavní část jednotek operace Restore Hope. Cílem operace bylo zajistit humanitární pomoc obyvatelům této země. Během roku 1993 docházelo k postupnému stahování jednotek z této oblasti. Zde se, jak už jsem zmínil, vojáci 10.horské zapojili do bojů 3.-4. října 1993 na záchranu Rangers a Delta z obklíčení v rebelské části Mogadiša. Poslední vojáci byli staženi 12. března 1994. Jednotka si moc neodpočinula a v září 1994 se účastnila operace Uphold Democracy na Haiti. Operace měla za cíl připravit situaci, aby mohl vládu převzít a udržet legitimní prezident Jean-Bertrand Aristide. Jednotka se stáhla k 31. lednu 1995. Ženisté jednotky se v roce 1997 zapojili do obnovy infrastruktury v Bosně. V roce 1998 byla jednotka zapojila do mise SFOR v Bosně, kde v rotacích působila až do roku 2000. V tuto dobu už byla vyhlášena za nejvíce nasazovanou jednotku ozbrojených sil USA od konce druhé světové války. Po tomto nasazení nastala fáze relativního odpočinku, kdy divize byla použita pro testování možností digitálního bojiště. Zkušenosti z těchto zkoušek byly aplikovány do zavádění a dalšího vývoje systémů digitálního bojiště v celé armádě. Jelikož klid je věc velice vrtkavá, v roce 2001 putovala jednotka opět takřka na druhý konec země, a to do Afghánistánu. Nejprve jednotka působila v oblasti hranic s Uzbekistánem a pak se přemístila k ochraně letiště v Bagramu. Následně se vojáci účastnili operace Anakonda na čištění údolí od základen Talibanu. V současnosti jsou některé z nižších jednotek 10. horské divize nasazeny při operacích v Iráku. Divize se skládá z následujících jednotek:
Jak má jednotka ve svém názvu, jedná se o lehkou pěchotu. Tomu odpovídá i způsob boje a následně i výstroj a výzbroj. Hlavní zbraní v jednotce je v současnosti karabina M4A1 v ráži 5,56NATO. Původně to byla puška M16, ale ta je nahrazována právě zmíněnou karabinou. Vojáci pažbu v boji muže proti muži v současnosti téměř nepoužívají a tak byly zvoleny zbraně s teleskopickou pažbou, čímž je Vojáci nosí standardní maskovací oděv, a to podle oblasti působení. V současnosti je to většinou pouštní varianta. Vojáci jsou postupně vybavováni novou lehkou přilbou MICH a novou neprůstřelnou vestou. I přes pouštní oděv používají neprůstřelnou vestu a nosné řemení v provedení Woodland pro podmínky mírného pásu. Mezi důležité součásti výstroje patří ochranné brýle. Většina vojáků má helmu uzpůsobenou pro nasazení přístroje nočního vidění. Chrániče kolen si vojáci kupují ze soukromých zdrojů.
|
Stejně tak vznikají v oblastech kolem polárního kruhu jednotky pro boj za krutých zimních podmínky. V listopadu 1939, kdy Sovětský svaz napadl Finsko, předvedly finské lyžařské oddíly naprosto neuvěřitelný výkon. Tito vojáci využívající ke své činnosti převážně lyže dokázali zastavit dvě tankové divize.
10. horská divize vznikla 
13.července 1943 a obsahovala 85.,86. a 87. pluk. V listopadu roku 1944 byla oficiálně přijata rukávová nášivka – modrý oblouček s nápisem „MOUNTAIN“. Divize vstoupila do bojů druhé světové války docela pozdě- v lednu 1945. Byla nasazena v Itálii v bojích v horách proti německým horským jednotkám. V porovnání se zkušenými a ostřílenými Němci byli Američané úplní začátečníci. Tvrdý výcvik se ale vyplatil a brzy začali Němcům v kopcích pěkně zatápět. 14.dubna začala poslední část boje o italskou část Alp. 
Během bojů se proslavil Jonh D. Magrath, který v okamžiku, kdy byli vojáci jeho roty přibiti k zemi kulometnou palbou, se připlížil ke kulometnému hnízdu a obsadil je. Jelikož pozice byly silně chráněny, musel bojovat s nepoměrnou přesilou. Vojáci byli povzbuzeni k útoku a dobyli brzy celý úsek. Odpoledne byl však Magrath zabit střelou z minometu. Posmrtně mu byla udělena medaile cti (Metal of Honor). V součastnosti je po něm na základně na Fort Drum pojmenován sportovní komplex.
Boje pokračovaly až do 2.května 1945, kdy skončil organizovaný odpor německých vojsk v Itálii. Během svého nasazení divize přišla o 992 zabitých a měla 4154 zraněných vojáků. Jelikož divize vstoupila do bojů dosti pozdě, měla se přesunout do Tichomoří na plánovanou invazi do Japonska. Jaderné útoky však zapůsobily a Japonsko kapitulovalo, takže k přesunu vojáků nedošlo. Místo toho byli odesláni do Spojených států, kde byla jednotka k 30. listopadu 1945 rozpuštěna.
Zatím poslední vzkříšení prodělala jednotka 13. února 1985. Celý název zněl 10. horská divize (lehká pěchota). Cílem bylo vytvořit jednotku lehké pěchoty, kterou bude možné nasadit ve velice krátké době všude po světě a zvláště v oblastech s těžkými povětrnostními podmínkami. To zahrnovalo nejen oblasti polární a horské, ale i pouště. Poslední verzi si vyzkoušeli příslušníci 548. zásobovacího praporu při nasazení do operací Pouštní štít a Pouštní bouře v letech 1990 a 1991. Daleko větší akce však jednotku teprve čekala.
Jednotka není jednotkou speciálních sil a tak ani neprobíhá žádné specializované výběrové řízení. Může se k ní přihlásit každý zájemce o službu v armádě. To, co ji odlišuje, je právě důraz na výcvik boje za obtížných podmínek. Problém tedy není se do jednotky dostat, ale v jednotce zůstat. Výcvik probíhá jak v oblastech za polárním kruhem, tak i v oblastech pouští.
Jednotka není výsadkovou a tak případný výsadkový výcvik je věcí jednotlivce a v žádném případě není vyžadován. Důstojníci musí během svého působení projít kurzem Rangers.
dosaženo kompaktnosti zbraně. Zbraň je osazena kolimátorovým zaměřovačem a taktickou svítilnou, případně laserovým zaměřovačem. Svítilna se osvědčila právě v bojích v Afghánistánu, kde vojáci prohledávali jeskyně, ale i tmavá obydlí. V rámci čety mají někteří vojáci pod zbraní podvěsný granátomet M203 ráže 40mm. Základní zbraní je lehký kulomet M249 ráže 5,56mm NATO, který vychází ze zbraně FN Minimi. Druhou podpůrnou zbraní je kulomet M240, který je modernizovanou verzí kulometu GPMG. Tento kulomet bývá montován i na vozidla Humvee. Další výzbroj odpovídá standardní pěchotní výzbrojí americké armády,
takže tam najdeme i zbraně jako minomety nebo automatické granátomety Mk.19.